VIZE: Jak vylepšit kvalitu bydlení ve městě?

Často se dnes setkávám s názory, že současné bydlení ve městě není kvalitní a že je potřeba se zabývat touto problematikou. Osobně si myslím, že s moderními technologiemi se nabízí také spousta řešení a přístupů, které na své období rozkvětu čekají. Proto jsem se rozhodla v tomto článku podělit se svými myšlenkami, jak by bylo možné kvalitu městského bydlení vylepšit.

Jaké jsou výhody a nevýhody bydlení ve městě? Jedna z často slýchávaných výhod je, že nasednete na městskou dopravu a jste „okamžitě“, kde potřebujete. Každý večer se koná spousty druhů různých kulturních akcí, spousty kurzů a možností vzdělání. Na druhou stranu se najde dost nevýhod. Pro mě osobně mezi největší a také nejčastěji diskutovaným tématem je bydlení ve městě z hlediska kvality bytových prostor. Je spousta možností v čem bydlet. Většina prostor pro bydlení je řešena formou bytů různých velikostí, které jsou součástí bytového domu, ve kterém žije větší skupina lidí. Paradoxem takového bydlení je, že i když žije na jednom podlaží více rodin, vzájemně se sousedé neznají a někdy ani nezdraví. Jediný „volný prostor“ mimo byt, je buď terasa, balkon nebo lodžie, v horším případě ani jedno. Člověk je pak odkázaný trávit "venku" ve veřejných případně poloveřejných prostorech. Když potřebujete trochu soukromí a čerstvého vzduchu, při troše štěstí máte šanci, že přijdete na své oblíbené místo někde venku a zrovna tam budete sami. Ve většině případů však musíte dané místo sdílet s dalšími lidmi, kteří přišli trávit čas venku. V rámci své diplomové práce, jsme měli za úkol navrhnout objekt tzv. Intenzivního bydlení – na co nejmenší ploše navrhnout takovou funkční náplň, aby vzniklo kvalitní městské bydlení.

Současný stav většiny bydlení

Řešené území se nachází ve středu města Brna na rozhraní tří městských částí (Zábrdovice, Židenice, Husovice) a z jižní strany je parcela lemovaná nábřežím řeky Svitavy. Díky moderním technologiím jsme dnes schopni využít a spojit výhody konstrukčních materiálů, abychom vytvořili objekty, které ještě před několika lety byly pouhou ideou. Mou snahou v této práci bylo kromě vyřešení a návrhu daného úkolu, také najít další způsob, jak lidem zpříjemnit bydlení. Ukázat, že i když vznikne další zastavěná městská plocha, neznamená to, že člověk přišel o další kousek přirozené krajiny. Města zašedlých vysokých budov se dostávají do ústraní, na svět přicházejí rozvinutější možnosti bydlení – bydlení na druhém horizontu. Na místech, která dovolí lidem vnímat město a prostor z jiného úhlu pohledu a s větším pocitem soukromí. 

Schémata bydlení s odlišnými možnostmi vnímání prostoru

Celý projekt jsem nazvala „Druhým horizontem“. Tento koncept vychází z myšlenky využití více úrovní prostoru, kde lidé mohou trávit čas. Druhý horizont představuje další (druhou) možnost, odkud můžou lidé vnímat prostor a okolí. Většina prostoru ve městě je řešena v jedné úrovni a ty další už jsou většinou soukromé. Hmotové řešení celého objektu je navrženo s centrální „vnitroblokovou“ částí, která funguje jako veřejný prostor – meziprostor mezi dvěma částmi města. „Vnitroblok je veřejnosti přístupný také v úrovni 2.NP. Aby obyvatelé bytů mohli mít své soukromé prostory, případně je využít pro zahradničení nebo odpočinek. K tomu jsou určeny terasy, které vznikly ustoupení horních podlaží. Každý obyvatel má možnost využít plochy lodžie nebo terasy pro soukromé účely, v případě některých bytů je možné terasy vzájemně propojit ve větší společnou terasu. Aby na terasách mohl vzniknout prostor soukromý i polosoukromý, navrhla jsem terasy v 5. NP pro obyvatele domu o 50 cm výše, aby zde vznikla určitá výšková bariéra, mezi polosoukromým a soukromým prostorem. Kromě jiného vnímání okolí, tento koncept vybízí obyvatele bytů, aby se mohli potkávat, trávit spolu volný čas a tím vytvářet určitý typ komunitního bydlení. 

Co-housing a  další možnost bytových jednotek

Inspirována ekonomickým a sociálním pohledem na bydlení, jsem zvolila v jedné části domu formu tzv. sdíleného bydlení, známého ze zahraničí pod pojmem co-housing. V tomto bytě je několik bytových jednotek, které slouží pro přespání a zcela jako soukromé místnosti, zbytek místností v bytě (koupelna, kuchyně, obývák, terasa) jsou společné. Tato forma bydlení přináší zcela odlišný pohled na tradiční bydlení a myslím si, že je zajímavou formou bydlení pro mladé páry, seniory, případně sociálně slabší skupiny. Obyvatelé jednoho bytu si mohou vzájemně pomáhat, rozvíjet vztahy, sdílet a zároveň pokud potřebují, mají své soukromí. Na obrázcích níže, jsem se pokusila nastínit alespoň některé výstupy z projektu, pro hlubší prozkoumání, pište na email info@coarchitects.cz a určitě vám ráda poskytnu více informací.

Vybrané půdorysy projektu

Vizualizace projektu

Je možné, aby sdílené byty byly lepší a ekonomičtější formou bydlení ve městě? To je otázka, na kterou asi nenajdu v tuto chvíli odpověď. Nejde totiž jenom o architektonickou podobu. Hlavní tkví v otázce, jestli je vůbec možné dát dohromady skupinu lidí, kteří se dříve neznali, aby mohli spolu sdílet prostory, které jsou v dnešní době především součástí lidského soukromí. Jedna z cest, jak bydlení pomoci, může být přizpůsobení prostoru. Ty další cesty však budou především záviset na tom, v jakých požadavcích budou lidé ochotni slevit nebo jinak změnit své postoje . Jak už známe z historie, každá změna chce čas a nebo "revoluci".

Napsala: Jana Martochová