V minulém díle tohoto seriálu jsem se věnovala teoretickému pojetí působení prostoru. V tomto díle opustíme teorii a podíváme se na příklady řešení architektury a detailů v reálu.
Vítejte na virtuální architektonické procházce. V létě minulého roku jsem měla možnost v rámci letních workshopů architektury navštívit několik zajímavých míst v Holandsku. Největší dojem ve mně zanechal Rotterdam a Amsterdam, protože jsem měla dostatek času na pozorování a vnímání detailů. Jelikož se jednalo o krátkodobou cestu do zahraničí, věnovala jsem maličkostem mnohem větší důraz než běžně věnuji prostředí, ve kterém se denně pohybuji.
Psychologické působení architektury – prostoru
Prostor kolem nás je ovlivňován mnoha různými faktory, které poté psychicky působí na člověka. Ráda bych zde vysvětlila, kde je psychické působení dobré nebo nevhodné a z jakého důvodu. Obrázky, které zde uvádím, jsou inspirovány mou cestou v Holandsku. Jsou zde i proto, že v mnohých případech můžou sloužit jako inspirace do našich českých poměrů. Jaké prvky dělají moderní město příjemné?
Pozitivní inspirace
Nejprve bych se pustila do ukázky příkladů, které jsou výborné a stojí za to si je vtisknout do hlavy.
- Moc se mi líbilo vytvoření posezení, které není klasickým městským mobiliářem. Tvoří určité „ohraničení“ v daném místě a zároveň prostor rozbíjí na menší celky a tím pádem nepůsobí násilně vůči malému měřítku domů a kanálu, který je vidět v pozadí.
- Garážové stání pod domem. Líbí se mi toto řešení, protože není nutné dělat klasickou garáž s velkým vjezdem, ale stačí prostor oddělit mřížemi, které ani nemusí vypadat jako vězeňské mříže. Pro větší rozbití prostoru se dá využít popínavé zeleně, která může částečně vchody „zútulnit“ a dodat místu více života. Zeleň zde tvoří na první dojem silný prvek a stání si všimnete až jste těsně u objektu.
- Zvíře do města patří stejně jako lidé. Možná se to nezdá, ale tato kočka před domem vytvářela na daném místě „domácí prostředí“. Pokud sem tam zahlédneme ve městě jiného živého tvora než člověka, je to jenom k dobru. Tedy pokud se nejedná o vzteklého psa mířícího přímo k vám.
- Tato továrna byla dokončena v roce 1931 a patři k jedné ze stěžejních staveb industriální architektury světa. Je téměř neuvěřitelné, jak přírodně a pěkně může vypadat okolí továrny. Řekla bych, že zde měl někdo opravdu vynikající cit pro krajinářskou architekturu. Zajíci, kteří pobíhali na druhém břehu říčky, vyvolávali ve mně dojem, že se jedná spíše o farmu než o průmyslový objekt.
- Jedná se o okraj města v Amsterdamu. Okolní zástavba je zde docela nízká a komunikace velmi široká vůči výšce okolních objektů. Je zde široký tramvajový pás, široká komunikace pro pěší, parkovací pruh pro auta, obousměrná silnice – řekla bych, že ulice má charakter bulváru – rozdílné měřítko zde scelují stromy, jejichž koruna je ve výšce přibližně 6 m. Výsledkem je příjemný pocit pro procházejícího chodce, neboť má „ochranu“ nad hlavou a vizuálně stromy oddělují prostor pro auta a tramvaje. Navíc na zemi vytváří koruny stromů zajímavou hru stínů, která prostor rozbíjí, zmenšuje a vytváří tak zajímavý „exteriérový koberec“.
- Pro západní evropskou kulturu je obecně typické, že žijí i mimo svůj domov – setkávají se s přáteli, jsou otevření. Proto u menších bytových domů najdeme mobiliářové prvky k posezení. Kromě toho zde prostor zpříjemňují květináče, a zeleň, která jako v předchozích příkladech, vytváří dojem domácího zabydleného prostředí.
Negativní inspirace
Tak jako jsem si všímala spousty inspirujících detailů, nezapomněla jsem sem tam nasadit kritický úhel pohledu. V některých případech to ani nebylo nutné, neboť některá místa působila někdy až hrůzostrašně. Je dobré si uvědomit, co na nás působí nepříjemně, dokonce je potřeba i o takových pocitech mluvit. Pokud je to možné, je dobré jako architekt nebo projektant dostávat zpětnou vazbu, díky které se učíme, tvořit mnohem lepší prostředí pro lidi.
- Díváme se na centrum města Leiden při východu z velkého vlakového a autobusového nádraží. Na začátku této centrální ulice se nachází většinou novostavby podobného velkého měřítka, směrem dozadu se ulice mění v historické centrum s domečky se sedlovými střechami a pitoreskními fasádami. Co se mi zdá jako nevhodné je řešení předprostoru trojúhelníkového typu, který lemuje nádraží a vysoké kancelářské budovy ze dvou stran. Je zde sice dlažba, ale chybí zde jakékoli mobiliářové prvky, případně zeleň, která by prostor mírně rozehrála.
- Na tomto obrázku je ukázka nádvoří velkého obytného bloku. Architekti, kteří zde dělali návrh, byli inspirováni myšlenkou anglických zahrad a hradů. Tento komplex se nachází v oblasti asi pěti dalších podobných komplexů. Vcházíme zde honosnou vstupní „hradní“ branou. Myslím si, že v tomto případě dílo připomíná spíše pevnost „Boyard“ než dvůr pro bydlení. Je zde mnoho prvků, které mají velké měřítko (ocelové rámy), velký dvůr se skromnou zelení, fasáda působí velmi sterilně a velmi jednolitě. Myslím si, že kdyby zde byly alespoň konzoly lodžií nebo balkonů a více zeleně, působilo by vše mnohem příjemněji.
- V této části města se nachází velké business centrum společně s bydlením. Můj osobní pocit z místa byl dost frustrující. Nebylo zde ani živáčka a to i navzdory tomu, že hned vedle jsou velké bytové domy. V tomto městském interiéru nebyl použit žádný městský mobiliář, ani stromy. Kromě různých výškových budov, jsou zde docela neutrální komunikační prostory, které jsou zbytečně široké a bez nápadu na využití. Členění prostoru je trochu chaotické, možná je to dáno rozdílným měřítkem budov, nižší, vyšší, velký objem, úzké.
- Nacházíme se v centru dění, kde se sice nic neděje, ale v soboty tady bývá prostor naplněn „k prasknutí“ lidmi. Je to místo pro tržnici. Nelíbí se mi, že tržnice se tady koná 1x týdně ale ostatních 6 dní v týdnu lidé prochází širokou prázdnou „ulicí“. Pozitivně tady určitě působí zeleň, která odděluje část pro tržnici od chodníku přiléhajícího k budovám. Do budoucna se na tomto místě chystá budovat velká tržnicová hala ve tvaru podkovy, takže to určitě změní charakter místa, otázkou však je, jestli lépe?
- Nábřeží, jež je vidět na obrázku, bylo odděleno kolonou parkujících aut. Nebyl tam žádný pěkný příchod, žádná lavička na posezení a to i přesto, že byl pěkný výhled na druhou stranu břehu. Na druhé straně se skýtal pohled na 3-podlažní starší domy, které mají cihlové fasády a různě členěná okna a závětří do domů po schodech. V této části města, tento pohled navozoval v člověku pocit bezpečí. Bohužel v tomto případě jedinou možnost, kterou chodec má, je jít podél nábřeží a případně si sednout na nábřežní obrubník. Z pohledu obyvatele, žijícího v Rotterdamu, to je horší než nic.
To bylo několik málo příkladů pozorování v prostoru. Není nutné, aby byl člověk odborník, aby mohl říct, jak se na místě cítí – ať už jde o pozitivní nebo negativní pocity. Prostor okolo nás je tvořen pro nás, a tudíž je potřeba, abychom si byli vědomí, co nás obklopuje. V rámci cohousingu 9 Pramenů se budeme také pouštět do navrhování veřejných prostranství a soukromých prostor. Právě vyřešení předělu mezi soukromým, částečně soukromým a veřejným bude pro nás velkou výzvou.
Zajímalo-li by vás, jak se bude co-housing rozvíjet v rámci urbanismu malého měřítka? Potom se můžete těšit na další seriál Vnímání architekty III, kde Vás zasvětíme do plánování a tvoření, obohacené o zásady, které je nutné při tvorbě takového prostoru dodržovat.
Pokud jste ve vašem okolí nebo někde jinde narazili místo, které by stálo za to si ukázat jako pozitivní nebo negativní inspiraci, potom bychom uvítali, kdybyste se o tyto dojmy s námi podělili. Když se nám podaří sesbírat od vás více příspěvků, rádi o tom vytvoříme čtenářský příspěvek vnímání architektury a prostředí kolem nás. Vaše příspěvky můžete posílat na tento email: jana.martochova@gmail.com
Napsala: Jana Martochová
Žádné komentáře:
Okomentovat